„Tchaj-ťi je kombinací nácviku SEBEOBRANY, posilování ZDRAVÍ a kultivace MYSLI a SEBEPOZNÁNÍ.“

 

Vznik tchaj-ťi čchüan

Tchaj-ťi čchüan (taijiquan) je čínský sebeobranný systém. Patří do skupiny vnitřních stylů bojového umění. Vytvořil ho v polovině 17. století mistr Čchen Wang-tching (Chen Wangting), zkušený válečník dynastie Ming, v jehož rodině bylo bojové umění tradicí.

Wang-tchingovi se podařilo propojit tehdy existující bojové styly se znalostmi z oblasti taoismu a tradiční čínské medicíny a vytvořit unikátní, velmi účinný bojový styl.

V čem tato SÍLA spočívá? Tchaj-ťi čchüan v sobě snoubí

• efektivní bojové techniky doby: inspiroval ho ve velké míře systém vytvořený slavným generálem dynastie Ming – Čchi Ťi-kuangem (Qi Jiguangem)
• znalosti čínské medicíny, zejména o oběhu čchi (qi) po drahách ťing-luo (jingluo), tj. v síti meridiánů
• taoistické metody vnitřních cvičení:
  – tao-jin (daoyin), která se zabývá vedením energie čchi a kultivací těla, mysli a ducha; a
  – tchu-na (tuna), což je cvičení hlubokého břišního dýchání, tj. vydávání a přijímání energie 
• teorii jin-jang, popisující univerzální princip vzájemně se doplňujících protikladů, který je přítomen v celé čínské filozofii a kultuře

Wang-tching vytvořil svůj bojový styl v rodné vesnici Čchen-ťia-kou (Chenjiagou), kam se po nuceném ukončení vojenské služby při změně vládnoucích dynastií vrátil. Čchen-ťia-kou se nachází na severu Číny v provincii Che-nan (Henan), cca 600 km na jih od Pekingu nedaleko Žluté řeky.

V Čchen-ťia-kou, kolébce tchaj-ťi, se bojové umění předávalo z generace na generaci a bojovým uměním pulsuje do dnešních dnů. Můžete tu studovat ve spoustě škol a rodinné školy zde mají i nejvýznamnější současní mistři stylu Čchen (Chen), např. Wang Sien (Wang Xian) nebo Ču Tchien-cchaj (Zhu Tiancai). Více než 400letou historii stylu mapuje nově vzniklé muzeum tchaj-ťi.

 

Co znamená tchaj-ťi čchüan? O jaké základní principy se opírá?

Samotné slovo tchaj-ťi čchüan (taijiquan) se skládá ze tří znaků 太極拳:

• první dva – 太極 tchaj-ťi (taiji) – vyjadřují taoistický koncept stavu vesmíru a bytí po rozdělení na polarity jin a jang (graficky bývá znázorňován jako černobílá monáda), tj. jde o okamžik oddělení, extrémní polaritu, nejzazší extrém;
• poslední znak – 拳 čchüan – doslovně znamená pěst, v přeneseném významu pak pěstní bojový styl

Spojením těchto znaků (slov) dojdeme k významu slova tchaj-ťi čchüan jako stylu bojového umění (pěstnímu stylu) založenému na principu extrémní polarity, střídání prvků jin a jang.

V tchaj-ťi čchüan se prvky jin a jang projevují jako extrémy ve smyslu např. tvrdosti a měkkosti, plnosti a prázdnoty, rychlosti a pomalosti, otevírání a zavírání, stoupání a klesání, pohybu vpravo a vlevo… Všechny extrémy jsou v souladu, plynule se přeměňují v druhý a různě kombinují.

Neustálá proměna jin a jang dává vzniknout technikám rukou i práci nohou a je známá jako „osm bran a pět kroků“. Techniky rukou jsou spojeny s taoistickou filozofickou teorií osmi trigramů – pa-kua (bagua). A pět technik nohou objasňuje teorie pěti prvků – wu-sing (wuxing).

Krajní polarity je dosahováno pomocí navíjení hedvábného vlákna, tzv. čchan-s´ kung (chan-si-gong), které umožňuje měnit jeden extrém v druhý. Při cvičení navíjení hedvábného vlákna trénujeme trojrozměrný spirálovitý pohyb celého těla (trupu, končetin a všech jednotlivých částí) – jako základní princip tchaj-ťi.

Cílem je nepřerušovaný, plynulý, jemný pohyb, který v těle postupně odstraní všechny bloky a umožní čchi (qi) volně proudit. Toho lze dosáhnout pouze tehdy, pokud je pohyb prováděn správně, přirozeně a uvolněně. Je třeba dojít do stavu současné pevnosti a plnosti, kdy v těle i pohybu je neustále tzv. pcheng ťing (peng jing), pruživá síla, a zároveň hlubokého uvolnění, tzv. fang sung (fang song), kdy odkládáme veškeré zbytečné napětí těla i mysli. 

Centrem vnitřní energie čchi a prvopočátkem pohybu je tzv. tan-tchien (dantian), podbřišek, v doslovném překladu „pole, kde vzniká lék“. Tan-tchien jako střed pohybu zůstává neustále na místě, veškerý pohyb se děje v souladu s tímto středem. Jedině tak je zajištěn vyvážený, celistvý a ekonomický pohyb těla. Při cvičení je nutné respektovat nejen fyzický střed těla, ale i střed mentální, psychický – plně se soustředit, vnímat a ovládat všechny části pohybu. 

Pro efektivní cvičení je důležitý záměr i (yi), který vede veškeré dění a sílu do každého kloubu ve správném pořadí. Mysl by měla být neustále, v každém okamžiku přítomna, vědoma si každého pohybu, jeho smyslu a detailu.

Více o principech a podstatě tchaj-ťi čchüan se dočtete v článku nazvaném: Podstata Čchen tchaj-ťi čchüan

 

V pohybu nalezni klid a v klidu pohyb

Při cvičení sledujeme 2 myšlenky:

• v postoji wu-ťi, tj. ve statické pozici, je naším úkolem „V klidu nalezni pohyb“ (navenek bez pohybu, uvnitř proudí dech, čchi, krev, tělní tekutiny…)
• při cvičení tchaj-ťi, tj. v pohybu, je naším úkolem „V pohybu nalezni klid“ (tělo – forma, dech a mysl jsou v souladu)

 

Výslovnost a pravopis… co je správně?

Taiji, tchaj-ťi, tajči, tai-či, taichi… slova, která znamenají totéž, jen jsou směsicí různé transkripce a výslovnosti prvopočátečního slova.

Čína ustanovila oficiální přepis čínského znakového písma do latinky, tzv. pchin-jin (pinyin) v roce 1957. O dvacet let později byl pchin-jin přijat v OSN jako mezinárodní standard přepisu zeměpisných jmen. Podle tohoto přepisu je čínské bojové umění pocházející z Čchen-ťia-kou (Chenjiagou) přepisováno jako taijiquan, případně ve zkrácené podobě taiji.

U nás existuje ještě český standardní přepis. Z tohoto fonetického přepisu pochází slovo tchaj-ťi čchüan, zkráceně tchaj-ťi.

V anglickém jazyce se slovo taijiquan přepisuje jako taichi chüan, zkráceně taichi, a čte „tajči“. A protože k nám přicházely informace o tomto bojovém umění často z anglosaského světa, ujala se i tato „poangličtěná“ výslovnost.

Tedy správné jsou první dvě varianty, avšak ve smyslu názoru, že to, co se používá, se postupem času stává územ, je asi nutné respektovat všechny podoby tohoto slova.   

A ještě maličkost: název tchaj-ťi čchüan se pro toto bojové umění používá až od druhé poloviny 19. stol. Do té doby bylo známo jako např.: 13 pozic (8 trigramů a 5 prvků), čchang-čchüan (changquan) – dlouhý styl, mien-čchüan (mianquan) – bavlněná pěst, chua-čchüan (huaquan) – neutralizující pěst…

 

Zdroj:
Taiji Chen style Nová Paka
Chen Style Taijiquan: The source of taiji boxing
Čchi-kung čung-jüan – Sü Ming-tchang, Tamara Martynovová
Kurz Wushu instruktor
Wikipedia
Škola tradičního tchaj-ťi – Chuantong taijiquan Xuexiao