O trpělivosti a rychlém pokroku v tchaj-ťi

T  rpělivost růže přináší. To věděli naši předci i čínští mistři tchaj-ťi čchüan (taijiquan). Jedině pílí a trpělivým procvičováním můžete obsáhnout vše, co vám toto bojové umění nabízí. Jedině trpělivě a pokorně, krůček po krůčku můžete proniknout do tajů něčeho, co je ve své podstatě dokonalé. 

O své zkušenosti s trpělivostí při cvičení se s námi podělil Ondřej Stehlík, který se tchaj-ťi čchüan a čchi-kungu věnuje od roku 2012:

„Myslím, že každý, kdo cvičí tchaj-ťi, by chtěl rychlý pokrok. Chtěl jsem ho od začátku i já a vlastně stále chci. Ale něco se přeci jen změnilo…

Tchaj-ťi mě za tu dobu, co cvičím, naučilo hlavně trpělivosti. V běžném životě už pro mě není takový rozdíl, jestli se něco stane hned nebo později. V tchaj-ťi se větší trpělivost projevuje tím, že dokážu lépe cvičit to, co je potřeba, a takovým způsobem, jakým je třeba; a to bez přerušování spekulacemi, jestli by se to nedalo udělat nějak jinak, rychleji, po mém.

Zdánlivě jednoduchá věc, ale právě toto mi dlouho unikalo a bylo hlavní brzdou mého pokroku. U mě neměla netrpělivost podobu touhy po nových sestavách, zbraních a podobně, jak se často stává. Moje netrpělivost byla schovaná v neurčitém pocitu, že je potřeba na všechno najít nějaký zázračný „grif“ a pak už to určitě půjde samo, jednoduše a bez zdlouhavého opravování.

Jenomže než jsem přišel na to, že spekulace mě k vytoužené dovednosti nevedou, uběhly měsíce a roky. Cvičil jsem přitom každý den i několik hodin, ale nedokázal jsem vždy dělat to, co jsem mnohokrát slyšel, že dělat mám. Takže to bylo jako tlačit auto se zataženou ruční brzdou. Nezbylo mi nakonec, než se vrátit znovu k základům…

A ukázalo se, že ten největší „grif“ byl v tom dokázat dělat stále dokola jednoduché cviky a dodržovat přitom jednoduchá pravidla.

Dokážu udržet rovná záda a zavřený hrudník? Dokážu mít vzpřímenou hlavu a zůstat zasednutý? Dokážu mít nepřerušené oblouky mezi nohama a rukama? Dokážu nepřetáčet ramena přes boky? Dokážu udržet těžiště vzadu a kolena otevřená?

Dokážu otáčet trup jen opřením se o pevnou konstrukci nohou? Dokážu být uvolněný a cvičit v rytmu přirozeného dechu? A dokážu to všechno dělat najednou? Dokážu to i v těch nejsložitějších formách, v krocích, otočkách, kopech a skocích? A dokážu tak cvičit pomalu i rychle a zůstat při tom pružný, ale stále pevný? Dokážu to dělat i v reakci na soupeře?

Pozor, to všechno neznamená o věcech nepřemýšlet a jen rutinně opakovat stejné cviky, právě naopak. Znamená to jen „myslet“ víc tělem, tedy uvědomovat si stále své držení těla a opravovat si ho co nejčastěji podle daných pravidel. Nesnít o rychlém pokroku, ale realizovat ho krok za krokem malými změnami.

Až budete mít zase pocit, že váš pokrok není dost rychlý, soustřeďte se na tyto jednoduché pokyny a důvěřujte, že právě jen tyto malé kroky a zlepšení, pokud jsou tisíckrát opakované a opravované, povedou k velkým změnám.“

Ondřej Stehlík se více než čtvrt století věnuje meditační praxi a píše o tom, co sám prožil a co se mu osvědčilo. Inspiraci čerpal během let z desítek knih a přednášek zejména soudobých autorů. Nejvíce si váží těch, kteří se za mistry nebo učitele nepovažovali a přesto inspirovali druhé, aby se vydali vlastní cestou. Snad proto, že být na vlastní cestě vždy považoval za důležitější než někoho slepě následovat.

Od roku 2012 studuje také bojové umění Čchen tchaj-ťi čchüan (Chen taijiquan) a umění práce s dechem – čchi-kung (qigong).

Milí čtenáři, jsme rádi, že „chodíte“ na naše stránky! Pokud se vám publikované články líbí, můžete nás podpořit libovolným finančním darem. Pomůže nám pokračovat v naší činnosti i nadále. Vaší podpory si vážíme! Více informací naleznete na: Podpořte nás