Umění tchaj-ťi čchüan
V posledním půlstoletí si ve světě sjednocovaném taktovkou euro-americké civilizace získávají stále větší oblibu rozmanité asijské cvičební systémy tzv. bojových umění, zahrnující v sobě hned několik funkcí: zdravotně-léčebnou, sebeobrannou a meditativně-filosofickou.
Bojová umění, za jejichž kolébku se obvykle považuje Čína, představují především sestavy technik v pevném pořadí, při kterých je tělo jako celek vystaveno řadě náročných pohybů a obratů, pěstujících sílu, stabilitu, rychlost a rozvíjejících obratnost a cit. Cvičení navíc nevyžaduje žádné zvláštní pomůcky, ani prostor. Lze je provádět kdekoliv, na hřišti, v parku nebo doma. Postačuje k němu jen několik metrů rovné plochy a přiměřeně pohodlné oblečení.
V Číně tradičně populární čínská bojová umění (wu-šu) se začala rozšiřovat novým způsobem od 50. let, kdy některé sestavy tradičních bojových technik byly zjednodušeny, aby se zvýšila jejich dostupnost, nebo zkrášleny různými estetickými prvky, aby se zvýšila jejich přitažlivost.
Dnes můžete kdekoliv v Číně vidět tisíce lidí při ranním cvičení tchaj-ťi čchüan (známém na Západě jako „stínový box, relaxační gymnastika, meditace v pohybu“ a podobně).
Zároveň se začal sledovat účinek pravidelného cvičení na zdravotní stav a výsledky těchto výzkumů byly široce publikovány. Ukázalo se, že cvičení bojových umění především tchaj-ťi čchüan má blahodárný účinek na nerovovou soustavu a tím i na mozek, na funkce vnitřních orgánů, srdce a krevní oběh, metabolismus a jiné a je tedy velmi vhodné pro naši stresem zdevastovanou civilizaci.
Mimo to si v sobě bojová umění zachovala svůj prvotní význam.
Dávají cvičenci široký rejstřík bloků, úderů, kopů a pák a je jen na něm, do jaké míry se bude věnovat pěstování bojové připravenosti. Zde je třeba podotknout, že i tzv. vnitřní školy nej-ťia čchüan (vyznačující se často pomalými a měkkými pohyby), mezi které patří především tchaj-ťi čchüan, pa-kua čang a sing-i čchüan jsou naprosto bojeschopné, ač se to divákům zdá často nepravděpodobné. Člověk, který se podobnému cvičení nevěnoval, neuvěří, že by pomalý a vláčný pohyb mohl někoho ohrozit. Příčina neporozumění je však v neznalosti celého kontextu.
V tradičních čínských školách se žáci věnovali nejprve dlouhý čas pěstování základních dovednosti (ťi-pen kung).
Cvičily se bojové postoje, zejména v nižších pozicích, jako postoj jezdce (ma-pu), který budoval sílu dolní poloviny těla, uvolňoval svaly a zpevňoval vazivo. Základní údery pěstí, dlaní, loktů atd. se opakovaly nespočetněkrát. Denně se prováděly kopy, jejich cílem bylo zvýšit stabilitu a protáhnout šlachy na nohách a zádech. Posilovalo se tělo a cvičila mrštnost.
Takové období pěstování základních technik trvalo i několik let. Souběžně, nebo až po úspěšném zvládnutí základních dovedností, se přistoupilo ke studiu vlastního stylu. Náročné období přípravy prověřilo i charakter žáka, který buď vytrval, nebo prostě odešel. Jinou dnes velmi běžnou možností je zvládnutí základní sestavy technik, která se cvičí tak dlouho, až začne plynulý tok pohybu probíhat celým tělem, bez překážek ve formě ztuhlých či špatně držených kloubů a svalů. Uvolněná harmonie pohybu, ovládnutí mysli, těla a dechu, to je předpoklad pro nástup na vyšší úroveň cvičební praxe, jakou je v tchaj-ťi čchüan cvičení s partnerem, tzv. tlačení přes ruce (tchuej-šou).
Tchaj-ťi čchüan bylo v císařské Číně po staletí velmi obávaným stylem.
Jeho původ byl opředen tajemstvím a neznámem dávno zašlých časů a v posledních sto letech se stal předmětem řady dohadů a diskusí. Tradiční velkorysý vztah k tisíciletím historie, měření času podle ér ve vládě jednotlivých císařů v jednotlivých dynastiích, většinová negramotnost a pologramotnost feudálního obyvatelstva Číny, řešící vše ústní tradicí a také národně obrozenecké snahy vzdělanců za poslední cizozemské dynastie Čching (1644–1911), to vše opředlo historický vývoj tchaj-ťi čchüan zaprášenou sítí legend i výmyslů, znesnadňujících orientaci. Na druhé straně však vyrostlo obrovské duchovní podhoubí, které by bylo škoda nepoznat a jehož pochopení nám otvírá křivolakou stezku starých čínských mistrů a cestu…
Zdroj: Umění tchaj-ťi čchüan – Vít Vojta
Milí čtenáři, jsme rádi, že „chodíte“ na naše stránky! Pokud se vám publikované články líbí, můžete nás podpořit libovolným finančním darem. Pomůže nám pokračovat v naší činnosti i nadále. Vaší podpory si vážíme! Více informací naleznete na: Podpořte nás
