Wu-ťi: stát ve stavu jednoty
Wu (Wu) znamená jednotu i prázdnotu všeho. Ťi (ji) znamená pól nebo jakýsi stav bytí. Wu-ťi je označení pro jednotu se vším a se sebou samým. Tato jednota plodí tchaj-ťi (taiji), rozdělení, polaritu – jin a jang.
Čchi-kung (qigong) / nej-kung (neigong) se dělí na pohyb a nehybné cvičení: tung-kung (donggong) je cvičení v pohybu a ťing- kung (jinggong) je cvičení v nehybnosti. V pohybu vzniká nehybnost a naopak v nehybnosti vnitřní pohyb. Stejně jako jeden extrém rodí druhý a obráceně.
Wu-ťi aneb čang te wu-ťi (zhang de wuji) patří mezi nehybná cvičení a je základem od prvních hodin. Tři poklady člověka se projevují navenek jako tělo, dýchání a mysl. Proto v tomto cviku jde o nenásilnou úpravu právě těla, dechu a mysli v souladu s větou:
Tao následuje přírodu.
Na úrovni těla se jedná o vyvážení jeho struktury v základních tlacích a tazích, povolení povrchových částí. Centrum rovnováhy se za pomoci jemných úprav umístí do hluboké pánevní oblasti zvané kchua (kua).
Dýchání – cvičí se dva základní způsoby dýchání. Přirozené dýchání se svými čtyřmi charakteristikami, tj. jemností, plynulostí, vyrovnaností a nepřerušeností (více v článku Taoistická meditace vsedě – 3. díl).
A tan-tchien (dantian)/břišní dýchání do hluboké oblasti podbřišku (ale i do oblasti ledvin, tedy lumbální/bederní části těla). Dýchání předchází srovnání těla do správné pozice.
Mysl je záměrem i (yi) a tzv. nasloucháním přivedena k sobě do svého srdce. Člověk se ztiší, celé jeho bytí se dostane zpět k němu, pozoruje sám sebe zevnitř. Ukotví se ve svém těle, dechu a mysli. Když se utiší srdce, oheň v nás klesá a voda stoupá.
Člověk jakoby celý ožívá a celé centrum bytí se přesouvá z hluboké břišní oblasti do celého těla a zpět. Vzniká jakási komunikace mezi tím, co se nazývá léčivé/elixírové pole a 12 hlavními dráhami čchi (qi), které jsou zodpovědné za celkové zdraví, kondici a vitalitu.
Tato a další pozice vestoje jsou spojovány s obdobím jara, prvkem dřeva, z orgánů s játry, překonáním emoce hněvu, agresivity. Souvisí se zahájením nových věcí v životě člověka. Stav wu-ťi nejlépe charakterizuje první věta Lao-C’ho ( Laoziho) knihy o cestě a ctnosti:
Tao – cesta, kterou můžeš pojmenovat, není pravým Taem/cestou.
Text: Miloš Bachár
Překlad a textová úprava: Alena Koutecká
Miloš Bachár začínal v roce 1997 s jógou. Po pěti letech přešel k čínskému bojovému umění. V letech 2002 až 2012 ho zaujal především jihočínský Mai Gei Wong wing chun, později studoval asi rok Čchen tchaj-ťi u Jožky Goliana, žáka Čchen Pinga (Chen Binga). V té době se dostal i ke korejskému zenovému buddhismu.
Od roku 2012 cvičí wudangské tchaj-ťi – linii San Feng Pchaj (San Feng Pai) mistrů Čung Jün Lunga (Zhong Yun Longa) a Jüan Siou Kang (Yuan Xiu Gang), nej-kung (nei gong) a nej-tan (nei dan) u Michala Stejskala. Pobýval také přímo v chrámu Jü Sü Kung (Yu Xu Gong) u Jüan Siou Kang (Yuan Xiu Ganga).
Svoje znalosti v taojin (daoyin), nej-kung (neigong), taoistické meditaci a alchymii si v listopadu 2017 odjel prohloubit k mistrovi Čung Süe Jung (Zhong Xue Yong) do chrámu C‘-siao Kung (Zixiao Gong) a k mistrovi Wang (Wang) z linie Lung Men Pchaj (Long Men Pai) – dračí brána.
Do budoucna by rád studoval Ťing Ming tao-ťia (Jing Ming daojia) z Lao Šanu (Lao Shanu) u mistra čínského původu, který hovoří česky, avšak přeje si zůstat v anonymitě.
