Wu-ťi a tchaj-ťi, jin a jang
"Wu-ťi, Nevydělené, (učiní) Velký předěl, Tchaj-ťi.
Tchaj-ťi se pohne a rodí jang; (když) pohyb dosáhne maxima,
nastává klid a klid rodí jin; (když) klid dosáhne maxima,
opět vzniká pohyb.Jednou je pohyb a jednou je klid, takto jsou sobě vzájemně kořenem.
Vydělením jin a vydělením jangu se ustanovují dva praprincipy.
Jang přeměňuje, zatímco jin spojuje, a z toho se rodí voda, oheň, dřevo, kov a zem;
(tato) paterá čchi se pravidelně rozšiřuje, a tak jsou uváděna do chodu čtyři roční období.(Když) se pět prvků sjednotí – to je jin a jang; (když) se sjednotí jin a jang – to je Tchaj-ťi,
a Tchaj-ťi má svůj kořen ve Wu-ťi, v Nevyděleném."
V úryvku z díla neokonfuciánského filozofa Čou Tun-iho (Zhou Dun’yiho) je popsáno, jak se z prapůvodní síly wu-ťi rodí tchaj-ťi, co v sobě tchaj-ťi obsahuje a jak se rodí pět základních prvků.
Počátkem všeho je prázdnota. V ní se bez vnějšího podnětu zjevuje první náznak života – Velký předěl, tchaj-ťi. Tchaj-ťi je tedy časový přechod od ničeho k něčemu. Připravuje okamžik, kdy vzniká jednolité prvotní čchi. Tato původní jednota se nazývá sien-tchien (xiantian), prekosmos. Postupně v důsledku napětí dvou potenciálně obsažených složek jin a jangu dochází k jejich rozlišení a nastává druhá fáze – chou-tchien (houtian), postkosmos.
Obě složky jsou neustále ve vzájemné interakci, jejich pohybem vzniká šest energií a jejich projevem je pět prvků. Obrazem tohoto stavu je monáda, kruh rozdělený vlnovkou na dvě části, tmavou a světlou, přičemž každá obsahuje v nejširší části malý kroužek části druhé.
Říká nám, že ve chvíli, kdy jedna složka mohutní, potenciálně již obsahuje druhou, a ve chvíli, kdy dosáhne maxima, v ní přechází. Tak se maximální jang mění v jin, maximální jin v jang.
Pnutí mezi jin a jangem se stává hybným momentem veškerého dění.
Je to boj dvou protikladů, které se ale nemohou oddělit, neboť již obsahují zárodek druhého, koření jeden ve druhém. Snaha zvítězit končí přechodem do protikladu. Známe mnoho konkrétních podob těchto tvrzení, například velmi rozzuřený člověk po vybouření často upadá do naprosté apatie.
Vlastnosti jangu definujeme jako nebesa, slunce, mužský princip, otevření, aktivitu, světlo, teplo, lehkost, pohyb atd. Vlastnosti jinu jsou právě opačné – země, měsíc, ženský princip, zavření, pasivita, tma, chlad, tíha, nehybnosti atd.
Čou Tun-i (Zhou Dun’yi) žil v letech 1017 až 1073. Byl ovlivněn taoismem. Proslul Diagramem nejvyššího pólu, nákresem objasňujícím ontologický výklad světa. Podle něho je prapočátkem všeho bytí tchaj-ťi.
Zdroje:
Če-siie ta eeh‘-tien, Čung-kuo če-siie š’ťiian (Velký filozofický slovník, oddíl: Dějiny čínské filozofie), Šanghaj, Šang-chaj cch‘-šu čchu-pan-še 1985, str. 439
http://home.tiscali.cz/cz007332/pojmy/jinajang.htm
https://leporelo.info/cou-tuni
1 odpověď
[…] „Souhrnných spisů mistra Čou“, což je soudobý výklad obrazce tchaj-ťi filozofa Čou Tun-i (1017–1073). Pravděpodobně nebyla napsána před rokem 1757. Odhaduje se, že Wang Cung-jüe byl obeznámen s […]