Z vyprávění mistra Čchen C‘-čchianga (1. díl)

Mistr Čchen C‘-čchiang (Chen Ziqiang) přijel do Prahy na lektorskou návštěvu školy tchaj-ťi Víta Vojty¹, která působí v rámci World Chen Xiaowang Taijiquan Association², začátkem dubna 2018. Pro studenty kromě seminářů uspořádal také přednášku. Některé myšlenky z ní vás možná inspirují ke správnému směrování a zlepšení vašeho vlastního cvičení.

Čchen C‘-čchiang (Chen Ziqiang) (*1977) je mistrem 20. generace rodiny Čchen (Chen), nejstarším synem mistra Čchen Siao-singa (Chen Xiaoxinga) a synovcem hlavy stylu Čchen (Chen), mistra Čchen Siao-wanga (Chen Xiaowanga). Studiu tchaj-ťi čchüan (taijiquan) se věnuje od svých tří let.

Je mnohonásobným přeborníkem Číny v sestavách a v zápase tchuej-šou (tuishou). V tchuej-šou je proslulý citlivým vnímáním a neobyčejně stabilním postojem, umožňujícím mu zdolávat i o padesát kilogramů těžší soupeře. Rovněž analyzuje historické sestavy stylu Čchen (Chen) a jejich alternativní techniky. Od roku 1998 působí v Akademii tchaj-ťi čchüan vesnice Čchen-ťia-kou (Chenjiagou Taijiquan Academy)³ jako hlavní trenér.

¹ www.chen-taiji.cz
² www.chenxiaowang.com (Vít Vojta je rodinným žákem mistra Čchen Siao-wanga)
³ Pěti až šestiletý obor střední školy pro trenéry a cvičitele tchaj-ťi (taiji) ve vesnici Čchen-ťia-kou (Chenjiagou) – vesnice s doslovným názvem „Strouha rodiny Čchen“

Jak přistupovat ke cvičení tchaj-ťi čchüan

Dnes je tchaj-ťi čchüan cvičením, které mohou po celém světě cvičit mladí a mladší, staří a ještě starší. Každý si v něm najde svůj prostor, takže je to cvičení pro všechny. Ať už cvičíme hlavně pro kung-fu, které bychom chtěli nasbírat, nebo pro zdraví či kultivaci, základní přístup musí být stejný. Nestačí zaměřit se pouze na samotný pohyb, na jeho kopírování, nalézání správných směrů a poloh, to je málo.

Lidé mají různé touhy, snahy… Někteří říkají: „Já nechci cvičit žádné hluboké kung-fu; chci cvičit, abych byl zdravý, abych se mohl hýbat.“ Ale pochopitelně, když si člověk zdraví upevní, začne si klást otázky, k čemu jsou jednotlivé pohyby, které provádí, začíná se zabývat smyslem pohybu, a tady už se dotýkáme cvičení kung-fu.

Pokud jsme začali cvičit tchaj-ťi čchüan, které jsme sebrali „kdesi cestou“, které má nejasné směry, postavení, většinou začínáme znovu, protože si uvědomíme, že všechno cvičení bylo jen plané zkoušení něčeho, co nikam nevedlo.

Někdo má možná už na začátku příliš nízká očekávání, říká si: „Jsem slabý. Jsem drobný. Z mého cvičení nikdy nic moc nebude“. A podceňuje se i v tom, že by byl schopen naučit se skutečným metodám, které jsou v tchaj-ťi čchűan obsaženy. I takovýto přístup je chybný.

S tím souvisí následující příklad: Všichni známe párátko. Je velmi malé a velmi tenké. Kdybychom s ním chtěli někoho plácnout, neublížíme mu. Ale když s ním někoho bodneme, je to jiné. Každý má také dost síly párátko zlomit, ale kdo může říci, že ho přelomí ze shora, přes hrot. Pokud je metoda správná, dají se udělat velké věci za použití velmi malé síly. Během cvičení je proto třeba osvojit si správné techniky.

Princip tan-tchienu¹

Tan-tchien (dantian) se nachází na úrovni mysli. Je to centrum těla, které nenahmatáme. Tan-tchien, nebo také rumělkové pole, mají všichni, ať už cvičí či ne. U cvičení je podstatné správně tan-tchien využívat. Opět uvedu příklad.

Máme jednu libru železa a jednu libru bavlny. Když se někdy cvičenců rychle zeptám, co je těžší, někteří vyhrknou: „železo!“ 🙂 . Pochopitelně, když se nás ale dotkne železo, je to jiný pocit, než u bavlny, především proto, že koncentrace hmoty v železu je jiná než v případě bavlny.

Když necvičíme s myšlenkou tan-tchienu, je cvičení rozsypané jako bavlna, zatímco když cvičíme s vědomím tan-tchienu, proměňuje se a houstne v železo.

Z hlediska čínské medicíny a toku energie v těle platí: když je tělo průchozí, energie čchi teče dobře. Zkušený lékař tradiční čínské medicíny pozná za pomoci základních diagnostických metod z tváře pacienta, jak je na tom s tokem energie.

Během cvičení je důležité, jak se nám podaří vést energii čchi a krev do tan-tchienu – rumělkového pole a do jaké míry jsme schopni ji dále rozvádět do celého těla. Kolem konceptu tan-tchienu není třeba dělat velké tajemno. Naopak je zapotřebí věcný přístup, tj. vědět, jak prostřednictvím držení a pohybů těla náš tan-tchien kultivovat. Proto jsou přesně dány požadavky na tělo, jeho držení.

¹ Myšlen je především sia tan-tchien (xia dantian), tzv. dolní rumělkové pole, umisťované na střední osu těla, 3–4 prsty pod pupek, na osu spojující body paj-chuej (baihui) a chuej-jin (huiyin).

Celostní pohyb, vnitřní a vnější soulad těla

Každý člověk upravuje cvičení podle vlastního těla a zdraví. Proto je zapotřebí porozumět principu. Představte si rozdělení těla na horní, střední a dolní část. Obecně se dá říci, že dole se pohybujeme a co je nahoře, následuje spodek. Někdy se pohne, co je nahoře, a dolní část se přidává.

Když sedíme uprostřed, horní i dolní konec je provázaný. Pohybem uprostřed se hýbeme nahoře i dole, na obou koncích. Prostředek je spojnice, která musí být mezi tím. Když cvičíme, je třeba neustále tělo komplexně propojovat, netrhat ho na kousky, neříkat si, co, kde by měla jednotlivá část těla dělat. Vždy jde o celostní pohyb.

Naše cvičení je provázáním vnější a vnitřní stránky.

V každém pohybu jde o komplexní pohyb celého těla, o kontrolu toho, co se děje v našem těle. Je to stejné jako s hlavními orgány v těle (ledviny, játra, srdce, plíce, slezina), které jsou provázány s pěti elementy čínské filozofie (vodou, dřevem, ohněm, půdou a kovem).

Slezina patří půdě, ledviny vodě, játra dřevu… V jednom směru se podporují, v druhém potírají. Žádný z orgánů nesmí být extrémně silný nad ostatní, všechny musí být vyvážené a vzájemně se podporovat.

Podobně, když cvičíme, snažíme se cvičit celostně a nezaměřovat se pouze na jeden prvek, který bychom speciálně rozvíjeli a posilovali. Teprve, když jsou v rovnováze všechny vnitřní orgány, máme dostatek energie čchi. V čínštině máme rčení:

„mít (sice) čchi, ale nemít sílu“, tzn. „být (sice naživu, ale) bez síly“.

Pokud jsme na začátku cvičení slabí, je třeba přidávat zátěž, abychom se posílili a dostali do rovnováhy.

Cvičení má jednu výhodu. Pokud provádíme pohyb špatně, uvnitř to nebude o mnoho lepší. Způsob, jakým cvičíme, odráží i stav naší mysli, jakým způsobem vedeme naše tělo. Smyslem cvičení je dosáhnout souladu mezi vnějškem a vnitřkem. Při cvičení musíme velmi přesně pracovat s myslí. Nemusíme příliš přemýšlet o cvičení, ale dbáme, abychom při každém pohybu stáli stabilně a pevně, tělo bylo srovnané, musíme dostatečně přenášet váhu, proměny technik v těle a rukou musí být velmi hbité a mysl jednoduchá, čistá, přímočará.

Pokud si osvojíme správný přístup ke cvičení, bude nám vše jasnější a jasnější. A čím více budeme cvičit, tím budeme lepší. Ale když bude naše metoda špatná, budeme plni otázek, pochybností, pocitu neuspokojení.

Zdroj:
Záznam přednášky mistra Čchen C‘-čchianga (Chen Ziqianga) z dubna 2018
Chen Village Taijiquan Martial Academy

Přečtěte si další články inspirované přednáškami mistra Čchen C‘-čchianga, které proběhly při jeho návštěvě Prahy v roce 2018:

• Z vyprávění mistra Čchen C‘-čchianga (2. díl)
• Tchaj-ťi, tchaj-ťi čchüan, tchaj-ťi kultura a prvopočátky čchi-kungu
• Cvičit tchaj-ťi je jako šplhat na vrchol Čomolungmy

Pro prezentaci klikněte na obrázek: