Z vyprávění mistra Čchen C‘-čchianga (2. díl)

V  prvním díle záznamu přednášky mistra Čchen C´-čchianga (Chen Ziqianga) jsme se dozvěděli, jak bychom měli či spíše neměli ke cvičení tchaj-ťi čchüan přistupovat, jaký význam má tan-tchien (dantian) a také to, že veškerý pohyb je pohybem celostním, propojujícím celé tělo (jeho jednotlivé části) i mysl.

Navazující druhý díl se věnuje vnějším projevům cvičení, souvislosti mezi čchi (qi) a kvalitou života a dlouhověkostí a v neposlední řadě správnému nastavení mysli při cvičení.

Vnější projevy, které nás mohou mást

Existují lidé, kteří cvičí bojová umění a jsou velmi známí, ale když se na ně podíváme, máme pochybnosti. Zdá se nám, že pohyb přehánějí, různě se kroutí a dělají věci navíc. Ale mají úspěch, a tak je hloupé říkat, že se nám jejich cvičení nelíbí. Připomíná to známý příběh o císařových šatech. Nakonec se ukázalo, že na sobě nic neměl, ale dlouhou dobu se říkalo, jak má krásné šaty. A takhle se lidé nechávají mást.

Pak je skupina lidí, která při výdeji síly vydává různé zuřivé zvuky. Ani to není dobré. Je to jako v příběhu o psech: říká se, že pes, který kouše, neštěká, a naopak, ten, který štěká, nekouše. Na psa, který štěká, si dáme pozor. Štěká, protože se bojí. Pes, který kouše, přijde, kousne a uteče.

Je otázkou, jestli při úderu budeme úmyslně vydávat zvuk nebo raději dáme sílu do úderu.

Zvuk někdy vydat můžete, ale není třeba ho zdůrazňovat a přehánět. Tím spíše těžko spojíte výkřik, úder a ještě zachvění na konci. U bojového umění se bere hlavně praktické využití. Pokud se pěst zatřepe, je to k ničemu, zbavujeme úder síly. Na začátku cvičení si musíme ujasnit, co má a nemá smysl, co je a není správné.

Bolest – ano či ne?

Lidské tělo se skládá ze tří hlavních části: svalů, kostí a měkkých struktur. Kosti nás drží, svaly nám dávají sílu. Měkkých struktur máme několik. Jsou to chrupavky, které se nachází zpravidla mezi dvěma kostmi a snižují tření mezi nimi. Další jsou vazy, které spojují kosti a svaly. Když vše pracuje společně, dochází k celistvému pohybu.

Když cvičíme a bolí nás kloub, zcela jistě děláme něco špatně. Po cvičení nás mohou bolet unavené svaly, to je správné. Takový projev je tím správným poznáním cvičení.

Pohyb čchi, kvalita života a dlouhověkost

Při cvičení nesledujme, na jakém místě se nalézá čchi, protože nikdo není schopen přesně řídit její tok v těle. Maximálně dokážeme tento tok zrychlovat nebo zpomalovat. Čínská medicína hovoří o energii čchi a krvi, které tečou spolu. Při cvičení, při zátěži se rozproudí krev, zlepšuje se krevní oběh a spolu s ním se rozběhne i tok energie. Podobně, když se nám povede zklidnit mysl, zklidní se dech i tok energie čchi.

Při delším běhu se člověku rozbuší srdce. Jakmile si sedne, tep se zpomalí. Ale sportovci, kteří se věnují zátěži dlouhodobě, mají zpomalený tep i poté, co přestanou sportovat. Proto, když se během cvičení posiluje tok krve a energie v těle, prodlužuje a zlepšuje nám to život.

Jak tomu rozumět? Když jsme v klidu, srdce nám buší asi osmdesátkrát za minutu. Spočítejte si, kolikrát srdce musí udeřit, dožijeme-li se šedesáti let. Pokud se nám podaří snížit tep z osmdesáti na sedmdesát, ubrali jsme zátěž, potřebných tepů je méně a můžeme žít déle.

Cvičení tedy zlepšuje kvalitu života, ale také jeho délku.

Samozřejmě žít 100 let a z toho 50 let strávit na lůžku, neznamená velkou kvalitu života. Schopnost cvičit, udržet se v chodu a být soběstačný, jsou dalšími zásadními přínosy cvičení. Mění se také náš duch, jsme radostnější, nebereme léky a necítíme se špatně. Proto cvičíme.

Nastavení mysli

Ke cvičení bychom měli přistupovat realisticky a přirozeně. Jsme lidé z masa a kostí a máme dráhu života, která jednou skončí. Cvičení nám ji může zlepšit, ale nemůžeme očekávat zázraky. Ale např. můj strýc Čchen Siao-wang (Chen Xiaowang), kterému je 73 let, neustále i v tomto věku cvičí, skáče, kope a běhá.

Během cvičení nic hluboce neanalyzujeme, netrápíme příliš mysl.

Cvičíme pro radost, pro dobrý pocit. Osvojíme si správný přístup, abychom byli schopni sami sebe opravovat a regulovat. Takové cvičení stačí. Není potřeba z něj dělat kult nebo něco tajuplného.

Snažíme se, aby nám myšlenky při cvičení neutíkaly. Když udržíme mysl koncentrovanou, i tělo se bude snadněji koncentrovat. Nemáme příliš velká očekávání, nezabýváme se příliš vzdálenými, zářnými zítřky.

Když někdo cvičí lépe než my, nedíváme se na něj příliš zezdola, ale soustředíme se na vlastní cvičení. Pokud někdo cvičí hůře, nedíváme se na něj přes prsty a také to moc neřešíme. Protože, když se tím zabýváme, mysl také utíká špatným směrem. Udržujeme si tedy přirozený přístup a pak jde vše líp.

Zdroj:
Záznam přednášky mistra Čchen C‘-čchianga (Chen Ziqianga) z dubna 2018
Chen Village Taijiquan Martial Academy

Přečtěte si další články inspirované přednáškami mistra Čchen C‘-čchianga, které proběhly při jeho návštěvě Prahy v roce 2018:

• Z vyprávění mistra Čchen C‘-čchianga (1. díl)
• Tchaj-ťi, tchaj-ťi čchüan, tchaj-ťi kultura a prvopočátky čchi-kungu
• Cvičit tchaj-ťi je jako šplhat na vrchol Čomolungmy

Pro prezentaci klikněte na obrázek: