Mistr Ču Tchien-cchaj… cesta Čchen kung-fu

Chceme-li zahlédnout vrcholek čínské hory „Tchaj-ťi čchüan“, musíme se vydat za skutečným mistrem. Tím je bezesporu pokračovatel 19. generace rodiny Čchen (Chen) – velmistr a jeden z Buddhových bojovníků Ču Tchien-cchaj (Zhu Tiancai).

Většinou se dozvídáme o tom, jak má správné tchaj-ťi čchüan vypadat, a snažíme se pochopit všechny poučky, pravidla, návody a důsledky, ke kterým vedou, jen zprostředkovaně pomocí svých učitelů, knížek, videí… A máme poskrovnu příležitostí „napít“ se přímo z pramene. Skutečné, živé tchaj-ťi čchüan a pár doušků od tohoto mistra vám přinášíme v následujícím textu.

Kolik hodin denně cvičíte?

Když jsem byl malý, v dětství a rané dospělosti, cvičil jsem kolem 6 hodin denně. Potom jsem 40 let učil tchaj-ťi, což také patří do vlastního cvičení a zdokonalování – cvičit s vašimi žáky a trénovat další učitele.

V současnosti se může stát, že si nezacvičím ani jednu sestavu. Cvičil jsem tchaj-ťi celý život a dnes nemám zapotřebí cvičit sestavu. Protože ať spím nebo dělám cokoli, dá se říci, že neustále cvičím. Což je uplatnění tchaj-ťi v denním životě. Na člověku to není sice zvenčí vidět, ale on ví, že cvičí.

Tchaj-ťi se dá cvičit v každém pohybu, uplatnit v jakékoli situaci denního života, např. když jíte, když vaříte a krájíte chleba. Když dospějeme do etapy přirozenosti a uplatnění tchaj-ťi v denním životě, dochází ke sjednocení cvičení a každodenního života.

Motto: „Pokud dospějete ve cvičení na určitou úroveň, můžete cvičit, jak chcete.
Nejdůležitější je být uvolněný a sladit cvičení s dechem.“

Sedm stupňů cvičení tchaj-ťi aneb Jak se dobře naučit tchaj-ťi čchüan

U nás v Čchen-ťia-kou (Chenjiagou) se učí tchaj-ťi všichni od nejmenších děti po staré lidi. Ale děti v Čchen-ťia-kou necvičí čchi-kung (qigong) tak, jak ho cvičíte vy. Jim se nechce tvořit si správný postoj, pracovat s dechem apod. Malé děti jsou živější než dospělí a vůbec nevědí, co znamená cvičit čchi (qi), je to pro ně prázdný pojem na rozdíl od dospělých, kteří už o tom mají určitou představu. Děti si raději hrají, učí se skákat, perou se… Učí se vše, co je základem pro vnější kung-fu, tj. tělesnou zdatnost.

Prvním stupněm je pro ně naučit se základní sestavu. Tu pak opakovaně cvičí, aby se ji naučily co nejlépe, nejpodrobněji a nejplynuleji, aby jim tzv. vešla pod kůži. V praxi to znamená, že na začátku je potřeba naučit se, jak vypadají postoje ve formách a správné pohyby pasu, nohou a rukou (tj. jak pohyby pospojovat navíjením hedvábného vlákna).

Někteří necvičí sestavu příliš přesně, nesoustředí se na detaily, např. přesahují nebo nedotahují pozici kolen, rukou, nemají rovná záda apod. Proto následuje další stupeň – opravování větších chyb a nepřesností a vylepšování detailů tak, aby odpovídaly požadavkům.

Následuje proces, kterému se říká hnětení sestavy, tj. jemnější opravy pozic a pohybů. Učitel opravuje jednotlivé části těla a dále zpřesňuje jejich pozice, dbá na dostatečné uvolnění, tj. fang-sung (fangsong). Student cvičí tak dlouho, až je schopen sám udržet formu, respektive sám poznat, kdy dělá chybu, opravit ji a zacvičit správně. V této čtvrté fázi se postupně začíná objevovat vnitřní síla!

Neustálým cvičením sestav a upevňováním správného provedení sestavy se student přesouvá do dalšího stupně. Díky pravidelnému, opakovanému cvičení sestav se, cvičí-li dobře, rozvíjí jeho vnitřní síla.

Kroužením se v těle objeví čchi, ze které vnitřní síla vzniká. Spolu s tím je potřeba naučit se techniku obráceného vnitřního dýchání, bez něj se vnitřní síla neobjeví. Důležité je také trénovat mysl, bez zapojení mysli nemůže čchi klesnout do tan-tchienu.

Čchi se rodí pomalu.

Znakem rodící se čchi je např. chvění rukou, teplo v oblasti žaludku či napětí rukou. Probouzející se čchi a pocity s tím spojené inspirují studenta k dalšímu cvičení. Je třeba se vyvarovat zapojení hrubé síly, ta naopak rození čchi brzdí.

Pokud projdeme prvními fázemi: učením se, prohlubováním, vylepšováním a upevňováním a objeví se vnitřní síla, je čas přejít do další etapy, kterou je rozbití, rozložení sestavy. Je to stejné jako s autem. Řada z nás umí řídit auto, ale ne každý ho dokáže opravit. To se můžeme naučit tak, že auto nejprve rozložíme a opětovně zase složíme.

Jak vypadá rozložení sestavy v tchaj-ťi čchüan?

Když všechny naše pohyby a pozice odpovídají požadavkům, když umíme dobře navíjet a zapojujeme do pohybu všechny naše klouby, když jsme rozvinuli naši čchi a vnitřní sílu, můžeme jednotlivé formy izolovat, rozložit na malé části a vnitřní sílu použít v jednotlivých bojových aplikacích.

Tj. začínáme se na naše pohyby dívat jako na reakce na konkrétní situace v boji a formy získávají praktické využití. Tomu se říká rozložení či rozbití a je to cesta, jak se zlepšovat. Např. první formu ze sestavy lao-ťia ji-lu (laojia yilu) můžeme rozdělit na cca 25 větších částí, mohli bychom ji ale rozdělit na daleko více menších částí. Rozložení se dá uplatňovat prakticky donekonečna.

K tomu, aby člověk mohl pracovat tímto způsobem je potřeba mít zvládnuté předchozí etapy, tj. dobře se sestavu naučit, projít nejrůznějšími etapami oprav učitele a upevnit si opravenou verzi. Pak je možné se dostatečně oddat tréninku bojového umění. Pokud se dostanete do tohoto stádia, dá se říci, že už jste na tom s tchaj-ťi čchüan docela dobře.

V poslední, sedmé etapě následuje výklad smyslu a pochopení názvů forem sestavy. Za každou formou v sestavě 74 forem se skrývá určitý význam, příběh, jejich názvy mají hluboký kulturní přesah a historii. Např. název první formy „Odhrnutí oděvu – lan ča i (lan zha yi)“ souvisí s tím, že si bojovníci před bojem vyhrnovali oděv.

Nebo si vezměme další formu, které se říká „Šest zapečetění čtyři uzamčení – liou feng s‘ pi (liu feng si bi)“. Součet šest a čtyři je deset. A číslo deset v čínské kultuře často zastupuje velké množství obecně, tj. měl bych být schopen krýt útok, který přijde odkudkoli, ze všech stran, stejně jako je např. obrana v boxu. A tak dále a tak dále.

Na konci cesty student chápe filozofickou podstatu, princip sestav a vše se spojuje v jeden celek. Dochází k pochopení smyslu stylu a určitému uvolnění. Projde-li člověk všemi etapami, již se nemusí soustředit na jednotlivé formy, může cvičit, co ho napadne v souladu s principem tchaj-ťi. Tchaj-ťi se dá použít jakkoli, přirozeně, dle libosti. 

Sestavila: Alena Koutecká
Zdroj: Záznam přednášky mistra Ču Tchien-cchaje (Zhu Tiancaie) v Tiancai Institute ve vesnici Čchen-ťia-kou (Chenjiagou) v Číně v roce 2015 + Přednáška mistra Ču Tchien-cchaje při jeho návštěvě Taiji Akademie v Praze v roce 2016

Milí čtenáři, jsme rádi, že „chodíte“ na naše stránky! Pokud se vám publikované články líbí, můžete nás podpořit libovolným finančním darem. Pomůže nám pokračovat v naší činnosti i nadále. Vaší podpory si vážíme! Více informací naleznete na: Podpořte nás