Jógová babička
V životě jsou různé důležité věci, ale k těm „nej“ patří asi naplňující vztahy a zdraví. Svědectvím toho může být i následující rozhovor mezi dvěma ženami, které se s láskou věnují józe i sobě navzájem. Toto povídání totiž vzniklo jako neobvyklý narozeninový dárek vnučky Jany její babičce Irence. Ať je dárkem a motivací i pro vás!
Možná jste se někteří setkali s mojí 85letou babičkou Irenkou, když s vámi cvičila na pobytech či několika lekcích. Naposledy se mnou odcvičila 90minutovou lekci zaměřenou na kyčle na festivalu jógy v Berouně 2017 spolu s dalšími 40 mladými dívkami a ženami. Demonstrovala jsem na ní prodloužení páteře v jógové pozici Pes hlavou dolů. Publikum ani nedutalo a při zmínce jejího věku sálem zaznělo jednohlasné: „Wow!“ Toto interview věnuji jí, protože je pro nás všechny nekončící inspirací.
Jak se máš babi?
Jsi milá, mám Tě ráda a jsem šťastná, že jsi dosáhla svého cíle.
Je normální, že s věkem má každý potíže. Jeden den mi jde na nervy „oční pavouk“ (pozn. zákal), další den zase špatně spím. Bolesti zad mě nepřekvapují, bolest vystřeluje do nohy vzadu. Že jsou ruce nešikovné, je už normální. Hlava a mysl a zapomnětlivost? To je nedostatek disciplíny.
Mám plno práce se svým tělem a den je krátký. Vzpomínám si, jak jsi se mnou jela k vám a ukázala mi výhled na Prahu z jiné strany, z Bohnic. Každého zážitku si moc vážím. Život má smysl, když je na co se těšit a vzpomínat.
Jak a kde ses setkala s jógou?
Před asi 25 lety jsem byla na koncertě dětí v hudební škole v Lobzích. Paní prof. Maruška Durasová tam učila jógu. Hned jsme se domluvily a cítily jsme vzájemné pochopení. Na hodinách nás učila dýchat a protahovat se.
Neuměla jsem udržet myšlenky, i přesto bylo cítit zklidnění. Tenkrát bylo dojíždění zdlouhavé, a když jsem zjistila, že se v Tylovce v Plzni učí jóga pod vedením Ing. Václava Hoška, byla jsem nadšená. O jeho vědomostech o józe jsem slyšela. Tehdy, asi v roce 1985, běžel v rozhlasu jeho pořad o cvičení jógy, které vedl.
Jóga mě ukáznila, zklidnila a nebýt stálého cvičení, dávno bych měla potíže s pohybem.
Jakým způsobem se cvičilo před lety, když jsi začínala?
V roce 1992 pronajal pan Hošek v Tylovce prostornou tělocvičnu, ve které bylo teplo a světlo. Cvičení začínalo vsedě na lavičkách v Dandásaně. Protahování páteře pomocí rukou vzhůru, leh na dece, protahování končetin jedna po druhé, různé zkruty, jízda s nohama nahoře jako na kole. Vždy byl výklad a ukázka, jak správně pokrčit a protáhnout špičky, paty, podkolení, točení zápěstí, ramen. Na závěr relaxace, u které se snadno usnulo. Ještě se moc necvičily ásany, jak je známe dnes.
Co tě na cvičení zaujalo a proč jsi zůstala dodnes?
Uvědomila jsem si, že pravidelný pohyb jógy mě ukáznil, zklidnil můj život a nebýt stálého cvičení, byla bych již dávno pohybově vyřazena. Sraz spolužáků mi to potvrdil.
Stejně jako má lékařka na moji otázku, zda nemám být v klidu, odpověděla, že pokud mě moji učitelé povzbuzují, nemám přestávat cvičit a chodit.
Změnilo se něco ve Tvém životě, když do něj vstoupila jóga?
Samozřejmě zdravotně jsem byla mnohem pohyblivější, získala jsem hodně přátel. Naučila se vnímat své tělo, dokázala udržet klid v různých situacích. Vnímám detaily přírody, uvědomuji si, jak je pro mě moje rodina důležitá. Svoji lásku se snažím každému z nich věnovat způsobem, jak ji každý z nich přijme. Stále se učím být důslednější, ale i být ohleduplnější.
Cvičím každé ráno třicet minut.
Kdo jsou Tvoji učitelé a co z jejich učení tě nejvíce ovlivnilo?
Mými učiteli jsou po celá léta Ing. Václav Hošek a jeho manželka Maruška. Mám ráda jejich důslednost a trpělivost jak při opravování, tak při výkladech o dostatečném protahování. Předávají různé rady – o bolesti ramen, ztuhlých kolenou, potížích páteře, i šíje. Když někoho něco trápí, zeptá se. S ochotou nám vše vysvětlí, vážíme si toho.
Také chodím na lekce k Jarušce Boudové. Je vtipná, má ráda rychlý pohyb a pracujeme s pomůckami. Jen trochu lituji, že nejsem mladší, abych stačila svižnému cvičení a udělala všechny ásany.
Jak v současnosti vypadá Tvoje praxe?
Cvičím každé ráno 30 minut. Výjimkou je, když mám bolest (zánět), to cvičím v představě. Relaxuji s nohama na zdi, dělám psa s podporou, relaxaci s prodloužením páteře, s otevřením hrudníku a to je pohodička. Ven chodím na procházky s podporou hůlek, to mi pomůže chodit pěkně svižně.
Co je pro Tebe při cvičení důležité a co si odnášíš do života?
Pohodu, uvolnění, nejen těla, ale i mysli – ta přijde sama od příjemné nálady. Odnáším si mnoho dobrých rad i veselých zážitků a hlavně Namaste – díky, že jsem obohacena jógou a poznáním jejího významu. Tak se staneš šťastným!
Co bys poradila mladým lidem, kteří dnes cvičí jógu?
Naučte se chápat a milovat své tělo, poznat, kdy se lépe dýchá. Při jakých ásanách, zkrutech… se uvolní dýchání, kam se až dokážete prodýchat v případě sevření i uvolnění. Naučte se posilovat svaly, získávat ohebnost. V žádném případě to nevzdávat. Jóga je potřebná pro všechny věkové kategorie.
Co bys chtěla vzkázat starším lidem, kteří by jógu třeba chtěli vyzkoušet?
Nikdy není pozdě se naučit správně dýchat, ovlivní to příští měsíce i léta vašeho života. Jóga dělá zázraky pod správným vedením, zklidníte mysl, přestanete se honit a rodina vás začne vnímat a bude se těšit z vaší pohody. Cvičení vám dodá sebejistotu, naučíte se pokoře, získáte přátele.
Relaxace si můžete opakovat doma i v přírodě – při východu či západu slunce. Udělejte si čas a naučte se mít rádi sami sebe. Stáří je dřina, ale stojí za to žít.
Když mi volá syn Petr a já řeknu, že jdu na jógu, je rád. Dnes cvičí i moje dcera Helena, se kterou jsem ještě před čtyřmi lety byla na cvičebním pobytu v Řecku. A jsem ráda, že ty učíš a věnuješ se józe naplno.
Děkuji za rozhovor a přeji Ti pěkné dny 🙂
Jana Chadimová
Rozhovor o józe s lektorkou Janou Chadimovou najdete v článku (Ne)obyčejní lidé kolem nás: Jana Chadimová
