Maorská kultura a dědictví – pýcha Nového Zélandu
Maoři a jejich tradice jsou vedle bublajícího bahna, gejzírů, majestátních hor a nekonečných pláží velkým lákadlem pro turisty, kteří se vydají objevovat krásy Nového Zélandu. A není divu. Původní obyvatelé ostrovů jsou již sice plně integrováni do společnosti, ale jejich kultura je stále, zvláště pro Evropana, tak trochu mystická…
Aotearoa, maorský název pro Nový Zéland, znamená v překladu „Země dlouhého bílého mraku“. Maoři sem na svých primitivních plavidlech dorazili před více než 1000 lety a dnes tvoří přibližně 14 procent populace.
V historii Nového Zélandu je nejvýznamnější událostí podepsání smlouvy Treaty of Waitangi, 6. února 1840, mezi britským královstvím a maorskými náčelníky.
Byla to velmi stručně řečeno dohoda o rovnoprávnosti původních obyvatel a britských přistěhovalců a uznání Nového Zélandu jako britské kolonie. Smlouvu za Britskou Korunu podepsal jeden zástupce královny a za Maory přes 500 maorských náčelníků!
Smlouva byla během historie neustále porušována a docházelo ke střetům ohledně půdy a obchodu. Možná si vzpomenete na prapodivný seriál Děti z kouřové hory, který se vysílal v Československé televizi někdy v 80. letech minulého století…. o zemi divochů, sopek a sporech mezi Maory a Brity. Postupem času a přes různorodé překážky se ale původní obyvatelé propracovali do stadia, kdy je maorská příslušnost pýchou a předností.
Legendy, umění, tance… a všudypřítomné emoce
Maoři vynikají pospolitostí a v rámci svých komunit a whanau (příbuzenstva) žijí velmi společenským životem. Setkávají se pravidelně ve svých marae, což jsou dřevořezbami zdobené stavby, jakési společenské domy s velkou vstupní halou po stěnách zdobené rytinami a malbami. Před vstupem do každé marae (i do té v aucklandském muzeu) si musíte zout boty.
Maory spojují nejen tradice, ale i jejich nepřehlédnutelná záliba v oslavách a společných setkáních plných jídla a veselí.
Milují hudbu a tanec. Maorský válečný tanec haka bravurně zvládají i velmi malé děti, a to nejen maorské… K jeho až fanatické oblibě přispěly hlavně zápasy slavného místního ragby týmu All Blacks. Haka v podobě novozélandských ragbistů vás uchvátí a řekne mnohé o maorské povaze. Jde o obrovskou dávku energie a silné emoce: z hráčů čiší hrdost, odhodlání, neuvěřitelná vnitřní síla a týmový duch.
A nejen tento tanec prozradí o Maorech hodně. Stejně jsou na tom milostné písně a tance, které předvádí skupiny tanečníků jak v rámci vystoupení pro turisty, tak i ve společných programech Kapa Haka. Tak se nazývají tradiční maorské výrazové tance a zpěvy, kterých se zúčastňují dospělí i děti, opět nejen maorského původu. Snad každá škola má svůj Kapa Haka soubor, který předvádí své umění na různých vystoupeních. I děti z českých rodin tyto soubory milují a s nadšením se oblékají do maorských opeřených sukýnek.
Kromě unikátního výrazového umění stojí určitě za zmínku i originální dřevořezby a tetování.
To je samo o sobě pro Maory velmi významným symbolem identity a příslušnosti k určitému iwi, tedy kmeni. A samozřejmě také naprosto dokonalé umělecké dílo. A stejně jako dřevořezby většinou odráží vztah původních obyvatel k tradicím, historii, souznění s přírodními zákonitostmi, vesmírem.
Te Reo Maori neboli maorština
Maorský jazyk je všudypřítomný, stále živý, v poslední době spíše na vzestupu, než aby postupně zanikal. Vše, co je spojeno s původními obyvateli Nového Zélandu, je v současné době velmi „in“, atraktivní a vysoko na hodnotovém a společenském žebříčku. Nový Zéland dnešních dní se usilovně snaží, aby maorská kultura nebyla zapomenuta, aby byla zachována pro další generace. Projevuje se to ve stálém připomínání maorských tradic, zvyklostí a hlavně maorského jazyka.
Te Reo potkáte opravdu všude. Nejen v množství dlouhých místních názvů, při kterých si turisté lámou jazyk. (Konkrétně naše rodina žije na poloostrově Whangaparaoa, známá maorská vesnička s bublajícím bahnem ve městě Rotorua se jmenuje Whakarewarewa, kolem Aucklandu najdete ostrovy Rangitoto, Tiritiri Matangi, Moturekareka, kousek od nás městečko Kaukapakapa apod.)
Zajímavostí je název jednoho kopce ve východní části Severního ostrova. Je to totiž druhý nejdelší místní název na světě, zaznamenaný i v Guinessově knize rekordů. Pro nás Čechy je ale ještě kurióznější fakt, že se tento název naučila v deseti letech hvězda světového tenisu Martina Navrátilová a při své pozdější návštěvě Nového Zélandu tím totálně ohromila místní hostitele. Pro většinu lidí je totiž tento název nevyslovitelný.
Zkuste to: Taumatawhakatangihangakoauauotamateaturipukakapikimaungahoronukupokaiwhenuakitanatahu
Maorštinu slyšíte v médiích, ve školách, zdravotnických zařízeních, v kostelích, obchodech, na ulicích… Už moje pětiletá dcera se učí ve škole její základy, s patřičnou pýchou umí maorsky počítat a snaží se o první, tedy maorskou, sloku novozélandské hymny. Nedokážu posoudit, jak dobře ji zvládá, ale ve škole pilně trénují. Maorské písničky se učí novozélandské děti už ve školkách, a ač jim pravděpodobně moc nerozumí, baví je to. Jsou totiž neobyčejně melodické a já sama se přistihnu, že si je při návratu z hudebního programu pro předškolní děti broukám v autě.
Maorská identita dnes
Je velmi zajímavé sledovat prolínání maorské kultury všemi vrstvami společnosti. To, že je stále živá, je důkazem toho, že je silná v základech a že jsou příslušníci maorského obyvatelstva patřičně hrdi na svůj původ. A společnost a stát se velmi pečlivě stará o to, aby se měli (jako ostatně všichni bez rozdílu) dobře. Možná někdy až moc… třeba ve formě sociálních dávek pro maorské rodiny s velkým počtem dětí atd.
Jako přistěhovalec z Evropy jsem měla v prvních letech poněkud problematický pohled na maorské obyvatelstvo a přistěhovalce z pacifických ostrovů.
Vnímala jsem je jako zvláštní, tak trochu necivilizované a často až strach nahánějící obrovité potetované osoby, které chodí mnohdy dost podivně oblečené, děti často bez bot.
Ano, stále z nich vyzařuje kousek divošství a nezkrotné emoce (které se někdy bohužel projeví například ve zvýšené kriminalitě v oblastech s velkým procentem maorské populace), ale je to právě jejich hrdost, vědomí sounáležitosti a vnitřní energie, společně s neuvěřitelným kulturním bohatstvím, které stojí za to ctít a zachovat.
Text a foto: Lucie Kaufnerová, Auckland, Nový Zéland
Mgr. Lucie Kaufnerová je absolventkou FF UP v oboru čeština – angličtina. Po studiu začala psát a editovat texty firemních publikací a zároveň vyučovat angličtinu.
V roce 2011 ji osud zavál na Nový Zéland, do Aucklandu, kde se v současné době realizuje hlavně v roli maminky, a pokud děti dovolí, spolupracuje na různých zakázkách v oblasti Corporate Identity.
Spolu s kamarádkou je autorkou projektu České školy Auckland, kterou v roce 2013 založily. Má dětem českých krajanů připomínat český jazyk a české tradice. Ve volném čase ráda podniká výlety s rodinou po okolí – do buše, po plážích a v poslední době i na plachetnici, cvičí jógu a šije.
