Putování po Číně 5: Historie a současnost Čchen-ťia-kou

Č  chen-ťia-kou (Chenjiagou), místo, kde se zrodilo tchaj-ťi čchüan (taijiquan), leží necelých 600 kilometrů na jih od Pekingu nedaleko Žluté řeky v provincii Chenan (Henan) v severní Číně. V těsné blízkosti (na čínské poměry 🙂 ), tj. asi hodinu jízdy autobusem, se nachází i klášter Šaolin (Shaolin), ve kterém se cvičí bojové umění již stovky let. 

Vesnici Čchen-ťia-kou (v překladu Údolí rodiny Čchen) založil kolem roku 1374 Čchen Pu (Chen Bu), který se sem přestěhoval ze sousedního hrabství Šan-si (Shanxi). Místo, které si vyhlédl, bylo slunné a úrodné, v okolí však řádili bandité. Čchen Puovi se podařilo spolu s vesničany loupežníky vyhladit a jeho sláva se roznesla do okolí. Postupně začali přicházet lidé, kteří se od něj chtěli učit, a tak se rozhodl otevřít si první školu bojových umění.

O tři století později, kolem roku 1660, sestavil Čchen Wang-tching (Chen Wangting) nejstarší styl tchaj-ťi čchüan jako kombinaci několika tehdy existujících bojových umění. Do nich zapojil znalosti z čínské medicíny a taoistické metody hlubokého břišního dýchání a vedení vnitřní síly a vznikl jeden z nejúčinnějších vnitřních bojových stylů.

Umění tchaj-ťi se předávalo z pokolení na pokolení a zůstává důležitou součástí života vesnice i nyní, jedenáct generací po svém vzniku. Rodinu Čchen dnes reprezentují převážně tzv. 4 tygři z Čchen-ťia-kou nebo také 4 Buddhovi bojovníci, čtyři nejvýznamnější mistři 19. generace stylu Čchen.

V České republice navazuje na rodinnou tradici např. paní Čaj Chua (Zhai Hua), zakladatelka Wushu Institute, nebo Radek Kolář, zakladatel Taiji Akademie. Oba jsou osobními žáky mistra Ču Tchien-cchaje. Sinolog a autor knížky Umění tchaj-ťi čchüan Vít Vojta je osobním žákem dalšího tygra – Čchen Siao-wanga (Chen Xiaowanga). 

Čchen-ťia-kou, tradice versus moderní svět

Čchen-ťia-kou je tradiční čínská zemědělská vesnice s domy postavenými podle jednotného vzoru. Charakteristické pro ně jsou vstupní brány a ze čtyř stran uzavřené dvory, ve kterých se po staletí rodilo skutečné kung-fu. Vesnice dnes čítá necelé tři tisíce lidí (cca 600 rodin), hodně mladých lidí se stěhuje za prací do měst a mimo vesnici míří i řada učitelů tchaj-ťi.

Přijíždíte-li z nejbližšího města Wen-sienu (Wenxianu), přejedete nově vybudovaný vodní kanál, který přivádí pitnou vodu do Pekingu. Hned za ním vlevo odbočíte do jedné ze dvou dlouhých moderních ulic, které tvoří jádro vesnice.

Na začátku po pravé straně stojí nová škola Čchen Pinga (Chen Binga), synovce Čchen Siao-wanga (Chen Xiaowanga), druhého ze čtyř tygrů; za ní, trochu skrytá, je hrobka mistra Čchen Čao-pchi (Chen Zhaopi) s děkovnými stélami jeho žáků. Několik desítek metrů za Čchen Pingovou školou uvidíte dům a školu Ču Tchien-cchaje – Tiancai Taiji Institute; naproti přes ulici můžete navštívit muzeum Jang Lu-čchana (Yang Luchana), zakladatele školy Jang. 

Muzeum tchaj-ťi čchüan zachycuje historii tohoto umění i současné trendy.

Druhá ulice, kolmá na hlavní třídu, připomíná náměstí. Kromě školy Čchen Siao-singa (Chen Xiaoxinga) je zde vchod do muzea tchaj-ťi čchüan, které vzniklo za podpory místní vlády, neboť vesnice byla uznána za místo významného kulturního a historického významu.

Na druhé straně za náměstím vznikla „nová moderní vesnice“, jejíž součástí je velký stadion, ve kterém se konají semináře či festivaly tchaj-ťi, luxusní hotel či celá čtvrť několikapatrových činžáků, které s ohledem na neúměrně vysoké ceny bytů zatím zejí prázdnotou.

Kromě tradičně navštěvovaných míst jsme nakoukli i do skrytějších zákoutí, např. do místního parku, jedné z mála zelenějších a klidnějších lokalit ve vesnici, nebo do staré svatyně na protější straně kanálu.

V Čchen-ťia-kou se žije na ulici.

V Čchen-ťia-kou lidé tráví spoustu času na ulici. Všude je typický ruch, vřava; v létě roku 2015 k nim přibyla díky rozkopaným ulicím i vrstva prachu; auta houkají, předjíždějí vás zprava zleva. Děti si hrají v prachu cesty, dospělí pracují či jedí na stolečcích před domy. Na ulici si pro vylepšení chuti můžete dát i místní delikatesy – suché placky, někdy vylepšené vajíčkem. 

Na náměstí i ve vedlejší ulici je spousta obchodů s pestrou nabídkou tchaj-ťi obleků, bot, zbraní či dalších doplňků pro cvičení tchaj-ťi (výuková videa, DVD). Člověka zachvátí nákupní horečka, i když vůbec nechce. Díky známosti mého učitele s místní švadlenou jsme si mohli dát navíc ušít obleky přímo na míru a podle našich přání a vraceli se tak domů s kufry naplněnými k prasknutí (některým dokonce původní zavazadla nestačila a museli si přikoupit další 😀 ).

Text: Alena Koutecká
Foto: Štěpán Krejcar, Jitka Nováková

Seznam všech dílů:

Putování po Číně 1: Na druhou stranu zeměkoule
Putování po Číně 2: Park Tiantan v Pekingu
Putování po Číně 3: Příjezd do Čchen-ťia-kou
Putování po Číně 4: Dům mistra Ču Tchien-cchaje
Putování po Číně 5: Historie a současnost Čchen-ťia-kou
Putování po Číně 6: Cvičení a seminář s mistrem Ču Tchien-cchajem
Putování po Číně 7: Na soutěži tchaj-ťi čchüan v Ťiao-cuo
Putování po Číně 8: Cesta čaje
Putování po Číně 9: Klášter Šao-lin
Putování po Číně 10: Jeskyně Lung-men